Bergmarathon rund um den Traunsee 2017 (AT)

Na tento závod jsem se těšil, jako na novou výzvu a zážitek ve formě horského běhu ve velmi technickém terénu. Na závod jsem se přihlásil dost pozdě, registrace už byla uzavřená a plná, ale díky vstřícnosti ředitele závodu, ještě jednou děkuji řediteli závodu Haraldu Buchingerovi, jsem byl dodatečně dopsán do startovní listiny. Vybral jsem si cíleně kratší a technickým terénem vedenou variantu trasy. Nechtěl jsem běžet zase ultra a chtěl jsem vyzkoušet něco nového a také jiný přístup k organizací závodu. Start závodu je v městečku Gmunden nad jezerem Traunsee a cíl je po druhé straně jezera ve vesnici Ebensee. Celé město Gmunden žije touto událostí, expo a race office je na náměstí, odkud je až kýčovitě krásný výhlede na jezero a alpské vrcholky. Registrace probíhá standardně, následuje první večeře poté procházka a druhá večeře a rychle spát, protože start závodu je mezi 5:00 a 5:30. Ano, napsal jsem to správně, není tady konkrétní hodina startu, ale závodník si může vybrat hodinu startu v určitém časovém rozmezí. Fajn, zase něco nového. I tak většina závodníků vybírá start v 5:00 a důvod je jasný, druhým a rozhodujícím kopcem na trase je kopec Traunstein, kde na běhání můžete zapomenout. Je to lezecký a technický výstup, s velice omezenou možností někoho předběhnout.

Večer mám problém usnout, protože v horském penziónu, ve kterém jsem se ubytoval probíhá rekonstrukce do pozdních večerních hodin. Takže před usnutím poslouchám sonátu C dur Bosch, Viola E minor Makita, prostě rajský to poslech pro moje cestou znavené tělo. Na start závodu to mám 15km, tak volám taxi a nejspíše bych měl napsat COSMO TAXI. Řidič mě nabírá, říkám mu cíl a pak se rozjíždíme rychlosti blesku, cestu si pamatuje jenom mlhavě, protože každou zatáčku a serpentinu brzdím očima, v tunelech kolem jezera si připadám jak v kosmické lodi a přetížení a rychlost by tomu odpovídaly. Řidič taxíku během celé jízdy zvedá telefony, někdy má v každé ruce po jednom telefonu a volant drží v přímém směru jenom moje usilovné modlení do všech horských a jiných bohů. Městečka vesnice kde je omezení na 50km/h prosvištíme rychlosti 140km/h, všechny ukazatelé rychlosti podél cesty svítí ne červeně, ale rudě, za 6min jsem v cíli a mě se chce zvracet. Když se uklidním jdu se lehce rozklusat a hned na start. První 2km vedou asfaltem pod první kopec, a běžím v první skupině, zatím to nikdo moc nehrotí. První kopec je vcelku v pohodě (2km/500m), velká část se dá běžet což mi vyhovuje, cítím se dobře a nikám to neženu, míjím první dvě občerstvovací stanice bez zastavení.                                                                                         

První seběh je příjemný po široké šotolinové cestě a následuje hned odbočka a začátek stoupání pod nejtěžší bod závodu horu Traunstein. První část stoupání je příjemná, vede tunely a širokou cestou, pohybuji se kolem 10-15 místa a běží se mi dobře. Poté však přichází zlom a to v podobě lezeckého výstupu na horu Traunstein (3km, 1100m). Skály, řetězy, lana, žebříky a různé feratové stupy ve skalách, do toho začíná pršet, což normálně mám velmi rád, ale přece jenom suchá skála je příjemnější na výstup než mokrá a od bláta špinavá skála. Hrozně to klouže a někdy výstupky ve skále jsou opravdu velmi malé, ale to mě baví. Před vrcholem je krásná část po malém hřebenu, kde se člověk musí pevně držet skály, protože fouká velmi silný a nárazový vítr, propast dolů a počet pamětních desek obětí napovídá, že je třeba se dobře soustředit. Na hoře je překrásný výhled do údolí a Alpy, ale já se těším na seběh (2km, 900m). V tomto místě, se pro mě však celý závod zlomil a ještě, že jsem si sám nic nezlomil. V podstatě se jedná a sestup po skalách, řetězech, v dešti, v blátě. Po dvou pádech a lehce zvrtnutém kotníku, volím variantu přežít a nezranit se. Co kdybych náhodu zhubl 50kg a chtěl ještě na staré kolena dělat balet, pak by mně zraněný kotník mohl v budoucnu omezovat. Tento seběh byl pro mě prostě labutí píseň. A tak si v duchu říkám, raději pomalu ty nemotoro. Počet závodníku, kteří padají je opravdu vysoký, bohužel pro mě i počet závodníku, který mě míjí v tomto seběhu je dost velký. Některé části jsou tak prudké a uklouzané, že jedinou možností je sjet je po zadku, nebo scházet lezeckým stylem, takže čelem ke skále. Nejdelší 2km v mém životě, na toto nikdy nezapomenu! 

Následuje běhavá část, nahoru a dolu, což mi vyhovuje a míjím část závodníků, kteří mě vyškolili v technickém seběhu. Krátce na to se cesta mění v krásný a velmi úzký trail lesem nad jezerem Traunsee. Poté však začíná třetí a poslední stoupání (1.5km, 650m), první část je snesitelná, ale druhá je velmi prudká, pro představu asi jako Grande Finále na Perunu s tím, že kopec je tak pět krát delší a s trochu ještě větším sklonem. Bohužel jsem si v tomto kopci vybral jedinou drobnou energetickou krizičku celého závodu, takže pro mě dost utrápený výstup. Poslední občerstvovačka a již klasický alpský seběh i když je prudký a je tam velké množství bláta, tak to se už dá „normálně“ běžet. Poslední 2km jsou zase po asfaltu, cítím se fyzicky dobře a napovídá tomu i rychlost, poslední 2km kolem 3:50/km, což pro mě ultra-želvu, není špatné. Na konec mi vyšlo podle hodinek Suunto něco málo přes 33km, ale necelých 2700m. Jak kdysi řekl správně Killian Jornet o obtížnosti horského běhu rozhoduje na první místě technická náročnost trasy, délka a celkové převýšení jsou pak podružné.

Z celého závodu, potažmo mého výkonu, mám velmi rozporuplné pocity, z jedné strany se mi v bežeckých pasážích běželo dobře, ale v technickém terénu jsem velmi ztrácel čas, pozici, energii a psychickou pohodu. Mít rád technický terén, rád se v něm pohybovat je jedna věc, ale umět v takovém terénu rychle běhat je zase úplně něco jiného. Na takový závod prostě v Beskydách nenatrénujete. Poprvé v živote, mám do doběhu více špinavé ruce než nohy a boty, a to boty po doběhu vypadaly jako po týdnu práce v hoštickém JZD. Nohy mě ani moc nebolí, ale za to ruce a ramena mám velmi ztuhlé z toho věčného přitahování se a šplhání.

Pro koho je tento závod? Jestli máte strach z výšek, tak na tento závod zapomeňte, jestli nemáte rádi technický a lezecký terén tak na tento závod zapomeňte, jestli máte slabé ruce tak na tento závod zapomeňte, jestli máte radí rychlé technické seběhy, ale nemáte sebevražedné sklony, tak na tento závod zapomeňte, jestli nemáte rádi tempo 20min/km během stoupání, tak na tento závod zapomeňte, jestli nemáte rádi krásné hory, jezero a přírodu tak na tento závod zapomeňte, jestli máte rádi závody na druhém konci světa tak na tento závod zapomeňte. Pro všechny jiné, kteří chtějí ochutnat jak vypadá opravdový technický horský běh, ale nechtějí cestovat daleko, je to ideální příležitost jak vyzkoušet jak chutná závod pro trošku větší děti.

PROMO VIDEO ZÁVODU: Bergmarathon rund um den Traunsee