Beskidzka 160 Na Raty / Piekło Czantorii 2015 (PL)

Jelikož se jedná o můj první ultra-maraton, tak to musí být pořádný extrém. A vyšlo to do posledního puntíku. Zkušení ultra běžci by řekli, co to je 63 km, ale Pánové a Dámy, ono to je 63 km, více jak 5000 m převýšení, sníh, mráz, déšť, bláto a velmi technické sběhy a jako chuťovka na závěr, 1 km pod lanovkou s převýšením 400 m (takové polské perunovské grande finále), to už taková paráda není.                                                                                

Start ve 4:00 ráno z údolí v dešti, dává tušit, že tento den si zapamatuji na pořádně dlouho a jak to vlastně zní ta druhá část názvu – Peklo Čantorie, a peklo to tedy bylo. Závod je známí tím, že se běží na třech okruzích po cca 20 km, takže po jednom okruhu víte co vás čeká a nemine, ale na druhou stranu víte co máte před sebou a to až moc přesně. V podstatě nevím jestli plus nebo mínus, to je asi subjektivní.                                                                
První okruh jdu na pohodu, jestli se to dá takto říct, po 30 min mám úplně promočené boty, na horách sněží v údolí prší a je zima. Počasí, které mám rád, ale všeho moc škodí :-) V druhém kole se snažím držet rozumné tempo, i když celá trasa je v podstatě jeden velkým tobogán, na horu a dolů a pořád dokola, roviny nula. Míjím závodníky s kratších variant trasy (21 km a 42 km), kteří vypadají svěže, čistě a v pohodě, což se o mně nedá rozhodně říct. V druhém kole se sám sebe ptám, proč to vlastně dělám, teď jsem mohl byt doma v teple popíjet teplou voňavou kávu, nebo hezky orosené studené pivo a já blbec teď šplhám ve sněhu na nějaký kopec, zpocený, unavený, hladový a vůbec mě to nebaví. Na občerstvovací stanici, ale dostávám teplý čaj a další motivaci, běžet dál. Třetí a poslední okruh je už v podstatě robotická povinnost dokončit. Míjí mě Marcin Świerc (celkově druhý závodník Světového Poháru 2015 Ultra Skyrunning), který běžel krátkou variantu a povídá mi: „člověče, že je dneska opravdu hezký“, tedy nevím asi nějaká jiná paralelní dimenze, protože hezky tedy vypadá jinak. Ještě poslední kilák pod lanovkou na morál a mám to za sebou. Bohužel špatná zpráva na závěr od organizátorů, musím sejít 2 km po mokré zasněžené sjezdovce dolů na parkoviště. To už je opravdu moc :-) 

   

Závod dokončilo v časovém limitu pouze 40% závodníku a to se organizátor na poslední chvíli rozhodl prodloužit časový limit z 13 hodin na 15 hodin. Ohledně organizace, se pro zajímavost, před závodem rozpoutala velká diskuze mezi závodníky a organizátory, ohledně limitu. Tady musím pochválit organizátory za jejich přístup a vstřícnost, protože si myslím, že je vždy dobře, když organizátor umí a chce jednat se závodníky. Limity byly na konec z důvodu možností sněžení (tedy na konec správně) navýšené o 2 hodiny a na víc byly stanové limity na každé kolo. I tak se velká část závodníků bohužel nevešla do časových limitů a museli být staženi z tratě.

PS. Nohy jsem měl tak promrzlé, že ještě dva dny jsem je nemohl narvat do bot.