Big Bear’s Backyard Ultra 2024 (SK)

„Co mě čeká ve směru, kterým se nevydám?“

Jack Kerouac

Po roce zase na místě činu. Po roce zase pokus posunout se o kousek dále. Po roce zase pocit, že těch kol mohlo být více. Po roce, ale pocitově úplně jiný běh. Po roce zase radost, že můžu běhat, že vůbec mám tuto možnost. Po roce zase, slovy čísel je všechno téměř stejné, ale pocitově je všechno úplně jinak. Po roce zase zima, ale v tomto roce na víc s deštěm, sněhem a silným větrem na víc. Tímto úvodem, bych mohl v podstatě skončit, protože je tam ve zkratce napsáno téměř všechno z toho co se odehrálo v předposlední dubnový víkend v Žilině. Nebudu již znovu popisovat co je to za závod - Backyard, protože jsem o tom psal již minule.

Takže, řečeno slovy čísel, v porovnání z minulým rokem jsem se posunul o jeden okruh, takže o necelých 7km. Řečeno slovy čísel, jsem se časově posunul o nějakých 45 minut. Slovy čísel, jsem na tom podobně jako minulý rok. Běhalo se mi celkově dobře, do 15 kola (100km) jsem všechny kolečka pomalu běhal a byl jsem překvapený, že velká část největších favoritů to zabalila během první noci, to jsem opravdu nečekal. Po rozednění, jsme zase začali běhat znovu denní kolečka a ty mě totálně nebavily, ale teď s odstupem času vidím, že fyzicky jsem na tom byl ještě v pohodě, ale trochu selhala motivace, hlava a jídlo. Zase něco nového a do příště vím co mám ještě vylepšit. Určitě chci Backyard ještě běžet, ale prosím alespoň jednou v nějakém normálním počasí.

Tak, to bychom měli čísla a teď z druhé strany!

To co v číslech nenajdete, je že loni to byl pro mě po 4 letech neběhání závodů a v podstatě po 4 letech klusání, můj první závod po pauze. A na loňském Backyardu hlava chtěla více než moje tělo. Výsledkem byl kolaps a krátké bezvědomí po návratu domů (krční páteř, únava a podchlazení). A v tomto roce v mnohém horším počasí, jsem to běhal s vnitřním přehledem a nechtěl jsem to tlačit až za hranu. Celkově jsem se cítil mnohem, ale mnohem lépe, fyzicky, psychicky i tepelně. Pro mě to jsou dva zcela odlišné závody: 2023 - za hranu, 2024 - kontrolované utrpení. Samozřejmě se nabízí otázka: a kde je ta hranice? Jak ji poznám? Zcela popravdě, nevím. To co, ale vím jistě, že teď už raději uberu než abych svůj organizmus hnal za hranici přijatelnosti. V pondělí po závodě jsem měl pocit, že bych to mohl běžet znovu, nohy nebolí, jedině co cítím je spánková deprivace.

I když to vypadá stejně, tak to stejné není!

Opakování opakovaného!

K nezaplacení!

To co v číslech nenajdete je, že chci aby závody, byly tím co nás jako rodinu spojuje a ne rozděluje. To co nás zceluje skrze společné prožité emoce. A ne jako víkendový otec, který často není doma, ale někde sám na závodech. Raději méně závodů, ale jako jeden celek, jedna smečka, než více závodů sám jako jedinec. Jedinec, na kterém je založené myšlení a normy západní společnosti. 

Společnost jako celek je mrtvá!

To co v číslech nenajdete je, že individuální emoce nejdou přepsat do slov ani čísel i když jsme často přesvědčení o opaku. Snažíme se překonat jiné, namísto toho abychom překonávali sami sebe. Překonáváním jiných, žijeme růstem, Růstu. Otupujeme se krátkodobým dopaminem růstu, necháváme si vytvořit hranice jinými. Jsme definování. Překonáváním samých sebe, vedeme rozhovor se sebou samými. Vedeme dialog (Sokratův dialog) s naším já a poznáváme kdo jsme a co chceme. My sami si určujeme vlastní hranice. Definujeme sami sebe.

Definuj, nebo budeš definován!

To co v číslech nenajdete, že jsem spokojený s mým výkonem na Big Bear’s Backyard Ultra 2024. A celý závod hodnotím pozitivně a mám z něho radost. Záda po loňských problémech drží - posilování zabralo. V tréningu běhám více a více na nižších tepech a také to zabralo. Změnil jsem hodně věcí, celkově mám z toho velkou radost a je to pro mě velká motivace a baví mě to co teď dělám. Cesta, která je přede mnou bude ještě dlouhá, ale moc se na ní těším.

Na konec velké gratulace Patrikovi Hrotkovi, k profesorskému výkonu. Velké gratulace všem, kteří se v tomto brutálním počasí vydávali vstříc dalším a dalším okruhům, znovu a znovu. Velké poděkování, organizátorům a dobrovolníkům za jejich práci během závodů. Byli jste skvělí, děkuji Vám mockrát. A samozřejmě absolutně největší poděkování mojí malé smečce (rodině), bez které by to nemělo vůbec žádný smysl.

Takže vlastní cestou dopředu, ale tady a teď, protože není na co čekat!

„Když se zbavujete svých démonů, dejte si pozor, abyste se nezbavovali toho nejlepšího, co máte.“ 

Friedrich Nietzsche