Istria 100 2017 (HR)

Istria 100, aneb poznávací zájezd za krásami Chorvatska. Na konci loňského roku jsem uvažoval o nějakém jarním závodě v zahraničí, původně jsem měl v plánu Ultra Trail Barcelona, ale na základě informací od členů skupiny NVPP, že se ve větším počtu chystají na Istrii, jsem svůj plán změnil a registroval jsem se na svůj první závod ze série Ultra Trail World Tour. A výběr to byl velmi dobrý.

Hned po příjezdu do Chorvatska se jdu rozklusat a domlouváme se na společné předstartovní pivo a registraci, všechno jde v celku hladce, registrace, povinná výbava, expo, restaurace, pizza a pivo. Škoda jenom, že toho piva nebylo více, snad příště. Start závodu je o půlnoci a autobusy nás odvážejí z Umagu do Lovranu na druhou stranu poloostrova, kde dorážíme asi hodinu před startem. Večer je překvapivě dost zima, takže nezbývá než se před chladem schovat do kavárny, ještě jednou díky Vojto za džus. Na startu se řadím dopředu, protože se trasa hned zúžuje a snažím se proto minimalizovat riziko špuntu hned po startu. První kopeček, který se jmenuje Vojak je vcelku výživný, ale velmi se mi líbí 8km, převýšení 1380m, prostě paráda, to bych chtěl doma.

Zbytečně to neženu, protože vím, že na této trati rozhoduje druhá půlka. Na startu jsem si dal cíl běžet kolem 15hodin, ideálně pod 15hodin. Plán byl takový, že první část závodu do Buzetu (58km), která je technická a je tam větší převýšení poběžím s rezervou, tak abych druhou půlku, která je více běhavá, mohl běžet nějaké „rozumné“ tempo a neměl rozsekané nohy. První občerstvovačku na 12km v podstatě míjím a běžím dál na další bod 26km a 43km kde doplním vodu a opět běžím, do této chvíle jde všechno podle plánu, cítím se velmi dobře. Možná až moc dobře, protože míjím sportovní halu v Buzetu na 58km a běžím směrem k obloukům Salomon a Compressport. Tam zjišťuji, že něco je špatně.

Místo na občerstvovací bod (sportovní hala), jsem doběhl na start trasy 69km, naštěstí na místě je ředitel závodu, který mě hned vrací zpět, díky Helčo za uklidnění. A tady v tom zmatku jsem udělal největší a fatální chybu závodu, což se později projevilo na cílovém čase. V Buzetu jsem si vzal trochu méně vody, protože jsem si myslel, že další občerstvovací stanice je za 10km po lehce zvlněném terénu a nemá tak smysl vláčet s sebou plné láhve. Bohužel pro mě, další občerstovačka byla za 20km a nebylo to vůbec po rovném, ale hezky do kopce, bez stínu a na sluníčku. Po 8km jsem byl bez vody, začalo vedro, stín nikde, potoky vyschlé jako v poušti, baráky prázdné, takže nezbývalo nic jiného než běžet 12km bez vody. Jediné co mě napadlo, bylo přidat, abych byl co nejdříve na vytoužené stanici s jídlem a vodou, Vodou, VODOU! Těch 12km bez vody a pořád na slunci mě stálo, ale tolik sil, že v podstatě do konce závodu jsem se z toho nedostal. Doběhl jsem na stanici vypil všechno co se dalo, vylil na sebe toho ještě více, na chvíli se zdálo, že je to v pohodě. V této části závodu jsem měl v plánu přidat a běžet co to dá až do cíle, bohužel dehydratace a začínající úpal změnil pro mě poslední, velmi běhavou část v galeje a to doslova.

Posledních 10km si pamatuji jenom mlžně, jak se potácím po trati z leva do prava a běh střídám s chůzí a sezením ve stínu, je mi špatně, motá se mi hlava, chce se mi zvracet, ale nemůžu přece takový kousek před cílem skončit. Snažím se běžet, ale spíše to připomíná klusání Japonce po 5-ti pivech. Míjí mě další závodníci, ale nejsem schopný se jich udržet, fyzicky jsem na tom dobře, ale zbytek organizmu je na limitu, vedro, velká vlhkost vzduchu, slunce, a žádný stín dokončuji práci, kterou jsem si sám způsobil logistickou chybou v přípravě. Teď už vím, že kromě fyzické a psychické přípravy je třeba si dobře nastudovat mapku závodu a pouvažovat v jaké době (noc, den, slunce, stín) budu ve které části závodu. V cíli na mě čekají známí a rázem je všechno zapomenuto, radost z konce je na chvíli větší, než dehydratace a úpal.

Celkově však hodnotím tento závod velmi dobře, i když jsem nezaběhl čas jaký jsem si přál, tak vidím, že celé to úsilí vynaložené v přípravě má smysl. Fyzicky jsem se během celého závodu cítil velmi dobře, v podstatě jsem neměl žádnou krizi, kromě té „sluneční“, což je pro mě dobrá zpráva a dává mi to energii do další přípravy a zlepšování. Nebudu a nechci se vymlouvat na slunce a teplo, protože počasí je vždy pro všechny stejné, někdo má rád horko a někdo zimu, ale to není důvod se vymlouvat, to je důvod postavit se k tomu čelem a vyřešit to jak nejlépe to jde. Takže vymlouvat se na počasí nebudu, protože to je prdlajs pravda. Moje chyba mě stála lepší umístění a lepší čas, tak to je a konec.

Místo 40 celkově, 25 v kategorii, čas 16hod., 12m.23s.

PS:

Na konec to nejlepší a to skupina lidí kolem NVPP, se kterou jsem strávil velmi příjemný víkend. Po zahraničních závodech, na kterých jsem byl často sám nebo jsme byli např. dva Češi na startu, to byla velmi vítaná změna. Ještě jednou Vám děkuji a gratuluji všem k výsledkům!