ToMountainsMountain Activities

Orobie Ultra Trail 2016 (IT)

Publikováno 30.07.2016 v 00:00 v kategorii Závody, přečteno: 110x

Orobie Ultra Trail 2016 (IT) – 73km, 4200m
Na tento závod jsem se opravdu těšil, a to hned z několika důvodů. Po prvé mám rád Itálii, mám rád italské fanoušky, italské jídlo a italské hory. A můžu říct nic z toho nezklamalo. Do Bergama přijíždím autem v pátek, ale je také možnost zvolit pohodlnější formu dopravy – letecky, protože do Bergama létá spousta nízkonákladových leteckých společností, což je velkou výhodou závodu. Volím, ale auto, protože po závodě hodlám v Itálii nějakou dobu ještě zůstat a cestovat. Odebrání čísel a kontrola povinné výbavy proběhne bez problému a tak mám čas doplnit kalorie před závodem. V pátek je 35 C ve stínu a nevypadá to, že by se počasí mělo v sobotu změnit, ale i přesto tajně doufám, že se stane zázrak a ochladí se a začne pršet, což mi velmi vyhovuje. Bohužel, stane se pravý opak, je ještě tepleji...  
Orobie
Na start nás odvážejí z Bergama autobusy, do malé horské vesničky Carona, tento typ závodu mi velmi vyhovuje, to znamená, že se neběží okruh, ale z místa startu do místa cíle. Z Carony se tak budeme vracet přes hory zpět na náměstí do Bergama. Na startu v malé horské vesničce Carona, je překvapivě dost chladno, ale to se změní ihned po startu. První kilometry trasy, je to v podstatě taková smyčka přes Caronu a zpět na místo startu kde již začínáme stoupat na první kopec. Důvodem této smyčky přes město je, aby se závodníci trochu roztáhli, protože prvních pár kilometrů do kopce vede úzkou cestičkou lesem. Během této smyčky běžíme přes centrum vesnice Carona a lidé neuvěřitelně povzbuzují, vším co mají po ruce, velkými hrnci různými řehtačkami a je to taková malá předzvěst neuvěřitelné divácké kulisy a atmosféry, celého běhu. Po cca hodině se dostávám na první horský hřeben a míjím první občerstvovací stanici, to je asi jeden s nejhezčích momentů celého běhu, začátek, člověk má dost sil, může se kochat krásnými výhledy a ani to teplo se nezdá nijak ukrutné.   
Orobie

Na vrcholu prvního kopce je asi celá vesnice Carona, jinak to není možné, neuvěřitelný počet lidí čeká na závodníky na vrcholu, fandí, povzbuzuje a křičí. Atmosféra jako během dojezdu etapy na Tour de France. Asi ještě 10 minut po proběhnutí prvního horského vrcholu, skoro nic neslyším a pořád mě mrazí v zádech při pomyšlení na neuvěřitelnou atmosféru na kopci. Tak se fandí v Itálii! Po asi dvou hodinách běhu začínám pociťovat, že se teplota z příjemné změnila na tropickou – na zdechnutí. Už mi také dochází, proč jsou občerstvovací stanice tak blízko u sebe, v tomto horkém počasí a technickém terénu (skála, kámen a všude samé šutry) kilometry utíkají dost pomalu a místa kde by se dalo schovat ve stínu je pramálo. Na druhém horském vrcholu se opakuje atmosféra z prvního a tak se vydávám rychle dolů. Během tohoto sběhu mě míjí ital, který kolem mě proběhne jako blesk a dost mě to demotivuje. Avšak netrvá to dlouho, na velkém kamenu mu podklouznou nohy a upadá vší silou na záda a hlavu. Opravdu byla to neuvěřitelná pecka, ozvěnu úderu halvy o skálu snad bylo slyšet až v Milánu. Ital se chvíli nehýbe a já jsem v šoku a uvažuji o tom jak budu mrtvolu stahovat do údolí. K mému velkému překvapení po chvíli ital vstane a pokračuje stejným tempem dál, na moje otázky v angličtině jestli je v pořádku, jestli nechce pomoc, odpovídá ok, ok gracie. Musím říct, že během celého běhu a všech dalších sběhů jsem volil jistotu, tedy volnější běh z kopce dolů i za cenu času na víc. Od cca 40 km běžím spolu s italskou běžkyní, které tempo mi velmi vyhovuje. Na začátku tvoříme skupinu asi 12 běžců, ale její rovné a stálé tempo, kdy nepřechází do chůze ani do kopce způsobuje, že po několika kilometrech zůstáváme sami dva. Takto spolu běžíme v podstatě až do Bergama. První část běhu byla technicky i výškově mnohem těžší, než druhá polovina, která je velmi běhavá. Avšak neuvěřitelné horko znemožňuje, v mým případě, rychlý běh. I večer kolem 22:00 se teploty stále pohybují nad 30C.                                                                               Orobie

Na závěr si organizátoři připravili kolečko po okolních lesích nad Bergamem a tak když už jsem myslel, že běžíme do cíle, tak zjišťuji, že ještě musíme udělat asi 5 km kolečko lesem. Do teď nechápu proč... Samotný cíl je v úplném centru, na náměstí v Bergamu a to je opravdu paráda. Probíhat v sobotu večer italským městem, kde všechny zahrádky, restaurace a bary jsou plné a všichni vám fandí je opravdu krásný zážitek.

Běh je velmi dobře organizovaný, občerstvovací stanice jsou perfektně vybavené jídlem, pitím a informacemi, na kterém kilometru jste a kolik kilometru je do další občerstvovací stanice. Nikdy v životě jsem neviděl lépe označenou trasu. Celkově organizace je velmi dobrá a můžu tento závod doporučit, určitě to stojí za to!

Orobie


Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?