Proč běháš? Proč ultra?

Proč běháš? Tuto otázku zná snad každý běžec a horští ultra běžci se s ní musí vypořádat obzvlášť často. Také jste někdy uvažovali o smyslu toho dlouhého pobytu v horách? Do všeho dobrovolného a aby toho nebylo málo ještě zaplaceného ve formě startovného? Samozřejmě jde na tuto otázku odpovědět nějakým obecným a banálním tvrzením, že máme rádi pohyb, hory a čerstvý vzduch i když toho je pořád méně i v horách. Sám jsem byl nesčetněkrát mnoho konfrontován s touto otázkou. Tak jak je tomu? Jaká je moje odpověď?

Na začátku chci říct, že se jedná o moje subjektivní dojmy, názory a pocity. Schválně to zdůrazňuji hned na začátku, protože „západní“ druh člověka se nerad smiřuje s pocitem, že moje pravda není moje pravda a všechno bere moc subjektivně. Takže zpět k hlavní otázce dne, proč běhat ultra v horách?

Častokrát když jsem dostal tuto otázku, jsem odpovídal že nevím, ale není to forma, odpověz rychle a krátce a bude hotovo, ale často ta nejednodušší řešení jsou pravdivá. Forma odpovědi – nevím, není lež, ba přímo naopak je to čirá pravda. Kdybych měl na 100% říct proč běhám ultra v horách, tak moje nejpravdivější odpověď by byla, že opravdu nevím. Přesto, ale mi to nedá a hledám odpověď, která by mi to mohla alespoň částečně vysvětlit. Když pomineme, již zmiňovanou lásku k pohybu, k přírodě, k horám, k romantickým a kalendářovým výhledům, tak co zůstává? Jacek Hugo-Bader psal ve své knize „Długi film o miłości. Powrót na Broad Peak“, která se zabývá tragickou výpravou na Broad Peak 2013, ve kterém zemřeli dva polští horolezci, že vždy po návratu z hor do základního tábora mají horolezci oči vyplněné právě prožitým. V momentu klidu po návratu do tábora, se v jejich očích zrcadlí všechny emoce, utrpení, vyčerpání, ale také obrovská radost s dokonaného a přežitého. Tyto oči, podle Badera vydrží horolezcům jenom chvíli, poté se vrací do normálu. A právě v tomto vidím porovnání s horskýma ultra běhy a všichni, kteří nějaký ultra závod absolvovali si určitě pamatují vlnu emocí, radosti a bolesti v cíli. Schválně pozorujte běžce v cíli, čím dobíhají později a blíže časovému limitu závodu, tím jsou vesměs také blíž svým limitům fyzickým a psychickým, ale o to je to všechno skutečnější. Pamatujete si jak legendární běžec Scott Jurek vždy čekal na běžce, kteří ještě dlouho dobíhali po něm. Abych měl říct pravdu, kdysi jsem tomu nerozuměl, proč čekat několik hodin unavený, zpocený, dehydrovaný, hladový na další běžce? Avšak emoce, které jsou spojené s doběhem lidí do cíle a hlavně na tak zvaném konci závodu jsou pravdivé, upřímné a velice nakažlivé. Tyto emoce jako kdyby se na chvíli zhmotnili a jsou všude kolem nás, už to nejsou pouze nehmatatelné entity, ale uchopitelné a reálné veličiny, které na nás velice intenzivně působí. Podívejte se do očí těchto běžců několik málo chvil po doběhu a možná tam uvidíte pravou podstatu a smysl toho všeho dlouhého pobíhání v horách. Ono totiž po několika hodinách běhu, každého dopadne únava, někoho dříve, někoho později, ale toto je nevyhnutelná daň za dlouhodobé „abnormální“ fungovaní organizmu, kterému je vystavené. Tato daň má, ale také za následek ztrátu našich sociálních masek, které používáme v údolí, ve městě v „normálním“ civilizovaném životě. Obrovská únava, fyzické a psychické vypěti prostě způsobí, že už nejsme řediteli firem, dělníky, doktory, zemědělci, učitelé, umělci, ale zůstává už pouze naše pravdivé a jediné já. Už nejsme schopni nosit tyto masky, náš organizmus vystaven extrémnímu vytížení reaguje vypínáním všech zbytečných funkcí, které po dobu běhu, nepotřebuje a proto v ultra bězích, je možné uvidět a zažít sám sebe, ale co je ještě lepší zažít jiné s jejich pravdivým a nefalšovaným obrazem. Proto jestli budete mít energii a chuť, neváhejte počkat na poslední běžce v cíli závodů, zafandit jim a připomenout si proč to všechno děláme. Nechte se unést pocitem a smyslem toho co pro mnohé je nesmyslné a nepochopitelné a odměnou Vám bude sdílený pocit štěstí, který je vždy o to větší o co více lidí ho právě prožívá.

Možná jsem odpověděl na otázku proč běhat a proč běhám ultra v horách, ale možná také jsem neodpověděl na nic a celý tento text je pouze mým aktuálním pocitem. Ať je tomu tak či onak, nechte se unášet ultra pocity.